Nejsv. Trojice, 4. 6. 2023

Máme to štěstí, že zde, v kostele Panny Marie, na hlavním oltáři je obraz Nejsvětější Trojice. Během jedné z přednášek v rámci oslav 390. výročí příchodu piaristů do Strážnice jsme se dozvěděli, proč v kostele, který je zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie se nachází obraz Boží Trojice. Byl to vstřícný krok piaristů, kteří chtěli, aby tento kostel spojoval, tehdy ještě nábožensky rozdělené město a panství, aby se nekatoličtí obyvatele Strážnice a okolí necítili pod jakýmsi tlakem mariánské úcty vlastní katolíkům a nepřijímané evangelickými křesťany. 
Pravda víry o Trojjediném Bohu je společná všem křesťanům a je jedním z pilířů křesťanského vyznání víry. „Nesmíme věřit v nikoho jiného než jen v Boha, totiž Otce, Syna a Ducha svatého“ (KKC 178). Tato pravda víry se nám jeví jako nepochopitelná, těžko přijatelná rozumem. Ano, je tomu tak, ale tady si opět uvědomujeme, že skrze víru vstupujeme do tajemného světa Božích pravd. Že víra je darem a zároveň zůstává tajemstvím. Ale přesto něco tušíme a můžeme pochopit. Co nám napovídá dnešní svátek? Obraz Trojice je obrazem důvěrného společenství naplněného láskou a soužitím. Společenství, které je ideálním stavem, po kterém touží každý člověk. Být přijatým a přijímat. Bůh, o kterém nám dnes připomnělo první čtení: „Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, nesmírně laskavý a věrný“ (Ex 34, 6a). A jak nám připomněl samotný Ježíš: „Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl srze něj spasen“ (J 3, 17). Takto musíme přistupovat k samotnému Bohu. Jako k tomu, který nás přijímá, chrání, miluje odvěčnou láskou. Bůh jinak neumí. Bůh se neumí mstít, neumí neodpouštět, neumí pohrdat, neumí opovrhovat, nedokáže nemilovat. Zní jako z pohádky? Trošku ano, protože my – lidé to všechno umíme: mstít se, neodpouštět, pohrdat, opovrhovat, nemilovat. A protože my to umíme, tak si představujeme, že to stejné musí zvládat Bůh. Omyl. On to neumí. Pokud někdo nám tvrdí, že Bůh je mstivý, nespravedlivý, hrůzostrašný, nechápající – nevěřme tomu. Věříme Písmu – slovu samotného Boha, které nám v druhém čtení připomnělo: „Bůh, dárce pokoje a lásky, bude s vámi“ (2 Kor 13, 11b). Dárce pokoje a lásky! 
Sv. Jan Pavel II. v jednom se svým dokumentů věnovaných rodině napsal: „V rodině se vytvářejí mnohonásobné meziosobní vztahy – manželů navzájem, otcovský a mateřský, dětský a sourozenecký. Jimi je každá lidská osoba uváděna do rodiny lidstva a do Boží rodiny, do církve“. Víme, že ne všichni lidé mají to štěstí zažít rodinnou školu dobrých vztahů, a proto my se učme do Boží Trojice a snažme se těmto osobám nabízet přijetí a přátelský vztah. Pouze tak můžeme měnit tento svět a sebe osobně. Měnit k lepšímu. Tak, jak to vyjádřil básník František Novotný: „Jako když kapky k stéblům plují / A louka znovu rozkvete / Tvé prosty láskou začarují / A hned je krásně na světě“. 
Vždy, když sem přijdeme, podívejme se na obraz Trojice, který měl být prvkem sjednocujícím obyvatele Strážnice a všechny, kteří sem putovali. Nerozdělujeme, ale sjednocujme. Aby podle slov básníka, na světě bylo krásněji.          
 



10. neděle v mezidobí, 11. 6. 2023

Zkusme se vžít do situace Matouše. Pro všechny byl kolaborantem a zlodějem. Vybíral daně pro římského okupanta, nikdo s ním nechtěl mít nic společného, opovrhovaný, osamocený, bez přátel. Jak smutný musel být jeho život. Každodenní práce, kterou málokdo chtěl dělat. Vracel se domů, měl peníze, ale byl sám. Prázdnota a beznaděje. Klidně to můžeme popsat jako dno. Najednou se objevil On. Ježíš. Matouš jej musel znát, alespoň od vidění. Možná se potkávali v ulicích Kafarnaa. Ale tentokrát Ježíš zamířil přímo k němu. A řekl větu, které nikdo nerozuměl: Pojď za mnou. Matouš okamžitě pochopil, že pro něj začíná něco nového. Život, po kterém toužil, snil. A jak sám nám to popsal ve svém evangeliu: Vstal a šel za ním. Nechal na stole peníze, daňové výkazy, doklady a šel za Ježíšem. Nebyla to dlouhá cesta, zůstali v Kafarnaum. Setkání mělo pokračování u stolu. Přišlo mnoho celníků z okolních vesnic, protože pro ně všechny to bylo světlo naděje. Konečně se našel někdo, kdo jim dal novou šanci. Kdo viděl člověka a ne jeho hříchy a neúspěchy. U stolu uslyšeli: Chci milosrdenství; přišel jsem povolat hříšníky. To říká každému z nás. A oslovuje nás, tak jak Matouše: Pojď za mnou, přijmi dar milosrdenství a buď svědkem milosrdenství. 
V prvním čtení nás Ozeáš vyzval: Snažme se poznat Hospodina! Snažme se pochopit pravdu o odvěkém milosrdenství. Pavel nám v druhém čtení připomněl: Ježíš byl vydán za smrt pro naše hříchy. Ne pro hříchy, jakési skupiny největších hříšníků, ale pro NAŠE, nás všech, tak jak tady sedíme. Pokud přijde pokušení, abych někoho odsoudil, pamatuj: nejsi lepší! Také máš své prohřešky, a pamatuj, že jsi stejný hříšník, jako ten, kterého chceš pomlouvat, posmívat se, ukazovat prstem. Nejsi lepší a pro všechny existuje pouze jedno útočiště: milosrdenství Boha. Toho, který nesoudí a neopovrhuje, ale přijímá každého. Tak, jak přijal Matouše, který byl ne na okraji společnosti, ale na dně a přesto On v něm viděl potenciál, viděl osobu a ne hříchy. 
A co ty? Vidíš hřích nebo osobu?           
 



11. neděle v mezidobí, 18. 6. 2023

Bůh si nás nevyvolil, protože jsme bez hříchů, protože takoví lidé neexistuji. Bůh si nás vyvolil a dopřál nám dar víry protože, i přes naše hříchy, v nás vidí potenciál. Možná my nevidíme dobro a talenty, které jsou v nás, ale Bůh to vidí. Proto si nás pozval a vyvolil. Skrze křest jsme jeho vyvoleni. Jak jsme slyšeli v prvním čtení: „Nesu vás na orlích křídlech a dovedl jsem vás k sobě“. V evangelium jsme slyšeli o povolání apoštolů. Pokud si někdo z nás myslí, že to byli bezchybní a dokonali lidé, je ve velkém omylu. Byli stejní jako my. Bez výjimky. Ale Ježíš věděl, že těchto dvanáct mužů, když se do něčeho zapojí, budou úspěšní. I když dělali chyby, učili se, snažili se zdokonalovat. Pak ten dar – víru, předávali ostatním. A my (a naše víra) jsme důkazem toho, že lidské snažení přináší plody. Nemá cenu pouze ječet a naříkat jak ten svět a lidé jsou zlí a špatní. Takový postoj nikam nevede. Také když budeme pouze vyhledávat chyby ostatních a budeme si namlouvat: S tímto člověkem nechci mít nic společného, tak co dokážeme? Budeme šiřiteli špatné nálady a pesimismu, a přece křesťan je člověkem plným důvěry a naděje. Alespoň takový by měl být. Pamatujme na slovo druhého čtení: „Kristus umřel za nás, za hříšníky a smíme se chlubit Bohem“. Buďme dobré mysli, buďme šiřiteli naděje, připomínejme ostatním (a také sobě), že Bůh v nás vidí potenciál a má nás rád. Tak jak to vyjádřil Karel Čapek, když Bohu vložil do úst tato slova: „Nikde a v ničem nestvořil jsem nějaké pouhosti; všechno je slibné, plné možností“. Odstraňme z našich životů pesimismus a sobectví. Pamatujme úvod dnešní mešní modlitby: „Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají“. On je naše síla a s jeho pomocí dokážeme postupně měnit sebe a svět k lepšímu.   
 



12. neděle v mezidobí, 25. 6. 2023 (strážnický festival)

V dnešním krátkém čtení evangelia jsme třikrát slyšeli Ježíšovu výzvu: Nebojte se! Strach dokáže velmi silně ovlivnit naše chování a vnímání. Pokud strach ovlivní naše srdce, neumíme být sami sebou. Koho a čeho se můžeme bát? Lidí, budoucnosti nebo minulosti, otřesných zpráv, podvodů, nespravedlnosti a netolerance. Bojíme se ekonomické situace a válečných konfliktů. Ale co strach vyřeší? Vůbec nic. Budeme se trápit, budeme nešťastní, strach ovlivňuje naše zdraví a také víru. Je nám víra oporou a posilou? Dokážeme náš strach odevzdat v modlitbě? Umíme prosit o milost odvahy? V úvodní modlitbě jsme konstatovali: Bože, ty se o nás staráš a nepřestáváš vést. V prvním čtení jsme slyšeli svědectví proroka Jeremiáše: Hospodin je se mnou jako silný bojovník. Jeremiáš nebyl zklamaný. Je pro nás vzorem a povzbuzením. Pamatujme, jsme tady – na tomto světe – ne proto, abychom se báli, ale abychom vytvářeli prostředí naděje a důvěry. Víra nám v tom pomáhá. Opět po roce jsme svědky a účastníky strážnického festivalu. Je pro nás důkazem, že lidé různých národností, kultur a náboženských směrů se dokážou navzájem obohacovat. Že se nemusíme bát, že můžeme být pro sebe povzbuzením. Ať Boží slovo dnešní eucharistie a festivalová radost jsou pro nás útěchou, že víra, kultura, přijetí, tolerance a pochopení nám pomáhají překonat strach a nejistoty. Nebojte se. Tato výzva Ježíše ať nám pomáhá v každodenních trampotách a bolestech.