17. neděle v mezidobí, 30. 7. 2023
V posledním čísle týdeníku Respekt jsem četl velmi zajímavou reportáž o osudu ukrajinských dětí, které se dostaly z ruského válečného zajetí. Ale ne všichni mají takové štěstí. Píše se tam: „Pouze zlomku dětí se podařilo dostat zpátky domů. Většinou – tedy tisíce, možná desetitisíce dalších – takové štěstí nepotkalo. Nikdo neví, zda nezemřely, nejsou týrané, znásilňované, násilně převychovávané. Rodiče, kteří je zoufale hledají, s médii nemluví. Medializace by mohla návrat jejich dětí ohrozit“. Tolik k článku. Jsou tam popsané příběhy mladých lidi, kteří měli pouze jeden sen: vrátit se domů, na Ukrajinu, sejít se s rodinou a přátelí, učit se a (i přes ruské útoky na civilní objekty), snažit se žít (jakýsi) normální život. Proč vám o to říkám? V prvním čtení jsme slyšeli modlitbu malého krále Šalomouna, který sám přiznává: „Já jsem mladíček a nevím si rady. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, abych uměl rozlišovat dobro a zlo“. Mladý král žádá v modlitbě o moudrost a o prozíravé srdce. Nechce bohatství. Nechce úspěch a slávu jako lidé. Nám se zdá možná trochu podivná modlitba, ale když si uvědomíme osud tolika dětí, které touží po míru, po radostném dětství, po výchově a vzdělání, po životě v bezpečí. Podívejme se na sebe. Máme všechno: v klidu můžeme cestovat – zvlášť teď, když jsou dovolené, když tolik mladých odcestovalo do Portugalska na Světové dny mládeže, když si všechno můžeme v klidu dopřát, když nás netrápí problémy mladých Ukrajinců. Tím neříkám, že tady u nás mladí nemají problémy. Mají, a tím největším, jak říkají naši psychologové a psychiatři, je to že máme všechno, ale často nám schází to podstatné: tolerantní vztahy a přijetí, blízkost a duševní zdraví. Neměli bychom, jak Šalomoun, prosit o dar chápavého a citlivého srdce? Samozřejmě, tato modlitba nezaručila králi pouze šťastné okamžiky. Stejně, tak to chodí v našem životě: něco nezvládneme, něco pokazíme, na něco narazíme, ztroskotá nějaký vztah, místo důvěry v Boží vedení se projeví naše ego a pád. Jsou případy, kdy nám víra hodně pomáhá, ale také jsou situace, kdy potřebujeme něco zachránit (včetně duševního zdraví), musíme se kromě víry také spolehnout na odborníky. Proto apoštol Pavel nám v druhém četní připomněl: „Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému“. Možná proto nám scházejí dobré věci a pocity, protože málo milujeme? Ježíš nám dnes ukázal podobenství o namáhavé práci, kterou bylo hledání vzácné perly. Co je tou mojí perlou? Co je mým největším pokladem? Je to moudrost? Je to spolucítění s těmi, kteří se mají špatně a hůř než my? Je to otevřenost a tolerance, přijetí a blízkost, pochopení a pokoj? Je mým pokladem víra? V úvodní modlitbě jsme si připomněli, že Bůh je „ochránce všech, kdo v něj doufají“. Doufám nebo si na to jenom hraji?
