Svátosti

a) Zpytování svědomí: Na chvíli se zastav a zamysli se nad svým životem od poslední zpovědi. Zhodnoť svůj život nejlépe podle Desatera (jednotlivá přikázání najdeš podrobně rozebraná v tzv. zpovědním zrcadle níže nebo v kancionálu). Přitom si máme uvědomit, čím jsme Boha zarmoutili. Začni krátkou modlitbou a nejlépe také přečtením a krátkou meditací nějakého úryvku z Bible – např. o marnotratném synu a milosrdném otci.

b) Lítost: Je to vlastně postoj vůle: to, čím jsem hřešil, mě mrzí, chtěl bych to napravit a už nehřešit (je-li to možné). Z lítosti má vycházet předsevzetí vyhnout se dalším hříchům, udržovat a prohlubovat společenství s Bohem.

c) Předsevzetí: Poté si promysli, jakým způsobem se budeš hříšnému chování bránit, jaké máš možnosti vykonat více dobra kolem sebe – to je opravdové předsevzetí.

d) Vyznání: Vyznám své hříchy především Bohu. Kněz je zde pouze prostředníkem. Je tím, který zpřítomňuje Boží milosrdenství a ve jménu Boha uděluje rozhřešení. V tomto bodě je nejdůležitější vyznání hříchů spojené s lítostí a rozhřešení, které kněz uděluje na závěr zpovědi. Kromě toho nás většinou kněz také povzbudí duchovním slovem a uděluje nám rady, jak pokračovat dál duchovním životem. Poučení může být spojené s duchovním vedením (v tom případě se poučení mění v delší rozhovor), ale to není podstatou ani cílem svátosti smíření.

e) Pokání: Po obohacení milosrdenstvím, které pramení ze svátosti smíření, máme poslední „úkol“ – je to zadostiučinění neboli pokání. Nemůžeme zapomenout na povinnost nahradit (podle možnosti) zlo, které jsme spáchali, dobrými skutky a modlitbou. Nejde v tom případě jen o modlitbu, kterou kněz připomíná v závěru zpovědi, ale jde o celkový křesťanský postoj, projevující se touhou po naplňování svého prostředí dobrem.

1. Když poklekneš ve zpovědnici, nejdříve pozdrav kněze, pokud to on neučiní jako první. Můžeš říci např. „Pochválen buď Ježíš Kristus“. Pak se oba přežehnáte křížem.
2. Pokud kněz nezačne nějakou krátkou modlitbou nebo čtením z Bible, můžeš začít mluvit. Nejdříve se krátce představ. Neříkej své jméno ani příjmení. Jen řekni, kolik je ti roků, jsi-li svobodný/á, ženatý/vdaná, nebo duchovní, máš-li děti apod.
3. Pak řekneš důležitou informaci, kdy jsi byl/a u svátosti smíření naposledy (pokud to nevíš přesně, stačí přibližný údaj, jsou-li to týdny, měsíce či roky). Dále řekni, zda jsi splnil/a pokání, které ti bylo uloženo.
4. Pak už se můžeš pustit do svého vyznání. Začni třeba takto: „Vyznávám se před Pánem Bohem, že jsem se od minulé zpovědi dopustil/a těchto hříchů…“ – a vyznáváš své hříchy. Pokud si s něčím nevíš rady, nevíš, zda se mohlo jednat o hřích, či nikoli, zeptej se kněze – rád ti odpoví.
5. Po vyznání hříchů řekni: „Toto jsou mé hříchy. Upřímně jich lituji a s pomocí Boží se chci polepšit.“
6. Poslouchej, co ti kněz řekne a jaké ti uloží pokání. Na jeho otázky upřímně odpověz. Kdybys něčemu nerozuměl/a, neváhej a zeptej se.
7. Na závěr ti kněz dává rozhřešení slovy: „Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Když je uslyšíš, požehnej se znamením kříže a odpověz: „Amen.“

Bůh ti právě dal další novou šanci změnit svůj život k lepšímu. Tím odpuštěním ti vlastně říká, že tě neodsoudil, i když on jako jediný to udělat mohl. Říká ti, že s tebou počítá! Je to velká věc a my bychom se z toho měli radovat a také to náležitě oslavit. Nezapomeň ale nejdříve vykonat uložené pokání.

Bože, Otče nebeský, jsi vševědoucí a znáš mne dokonale. Voláš mě, abych zkoumal svůj život před tebou a poznal se tak, jak mě znáš a vidíš ty. Tvůj Syn Ježíš Kristus mi svým lidským životem ukázal, jak mám žít já, který nesu jeho jméno – křesťan. Osvěť svým Duchem můj rozum, abych se poznal. Dotkni se mého srdce, abych svých hříchů litoval. Daruj mi statečnost a pokoru, abych se upřímně vyznal. Pohni mou vůli, abych svá předsevzetí dokázal uskutečnit. Dej mi nadšení pro spravedlnost a dobro.

Bůh je láska. Miloval mě dřív, než já jsem ho znal, a chce, abych i já ho měl rád. Moje láska k Bohu se má projevovat věrným zachováváním Božích přikázání: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.“

• Je můj každodenní život projevem živé víry, naděje a lásky?
• Nebyl jsem lhostejný ve víře?
• Nezapíral jsem svou víru?
• Nepodléhal jsem pochybnostem?
• Staral jsem se o přiměřené vzdělání ve věcech víry?
• Nevěřil jsem pověrám?
• Nepodléhal jsem zoufalství?
• Nezanedbával jsem denní modlitbu?
• Nemodlil jsem se bezmyšlenkovitě?

Kdo má správnou představu o Bohu, ten o něm vždy mluví s úctou.

• Nemluvil jsem lehkovážně nebo posměšně o Bohu a věcech víry?
• Neurážel jsem Boha v hněvu nebo v zoufalství?
• Nevyslovoval jsem zbytečně jméno Boží a jména svatých?
• Neklel jsem?
• Nepřísahal jsem lehkovážně nebo křivě?

V Kristu se stal Bůh člověkem, aby se v něm člověk mohl spojit s Bohem. Čím důvěrnější je tedy náš vztah ke Kristu, tím blíž jsme Bohu. Největší příležitost k setkání s Kristem máme při bohoslužbě.

• Nevynechal jsem svou vinou nedělní a sváteční bohoslužby?
• Nepřicházel jsem do kostela pozdě?
• Účastnil jsem se bohoslužeb vždy pozorně?
• Nevyhýbal jsem se z lhostejnosti přijímání eucharistického Krista?
• Neporušil jsem nedělní klid a zotavení zbytečnou těžkou prací?
• Zachoval jsem přikázání o roční zpovědi a velikonočním přijímání?

„Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ Když se setkáváme s bližním, setkáváme se s Kristem. Zvláštní místo mezi bližními zaujímají manželé, děti, rodiče, sourozenci a spolupracovníci.

Povinnosti k rodičům

Nedospělé nebo dosud závislé děti mají vůči rodičům kromě uvedených pravidel také závazek poslušnosti.

• Nebyl jsem k rodičům nelaskavý, drzý, nevděčný?
• Poskytoval jsem jim ochotně svou pomoc?
• Nezapomínal jsem na ně?

Povinnosti rodičů

• Věnoval jsem denně potřebný čas svým dětem?
• Nezanedbával jsem jejich výchovu ke skromnosti, přiměřené kázni a sebeovládání?
• Byl jsem při ukládání trestů umírněný a spravedlivý?
• Seznamoval jsem je se zásadami víry a vedl je ke křesťanskému životu?
• Staral jsem se o včasné, správné a postupné poučování svých dětí v oblasti pohlavního života?
• Snažil jsem se, abychom ve výchovných zásadách postupovali jednotně?
• Neřešili jsme manželské nebo rodičovské spory před dětmi?
• Respektoval jsem přiměřenou svobodu dospívajících nebo dospělých dětí?

Povinnosti ke spolupracovníkům

• Respektoval jsem autoritu představených?
• Pamatoval jsem, že při vší úctě k nadřízeným je třeba více poslouchat Boha než lidi?
• Nebyl jsem nespravedlivý k podřízeným?

Proti životu hřeší nejen vrah, ale každý, kdo se hněvá, hádá, ubližuje. Sebevláda je plodem duševního tréninku, je nutná k vnitřní a vnější svobodě člověka. Především je to jedna z podmínek následování Krista, který řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě.“

• Nevydával jsem svůj život lehkomyslně do nebezpečí?
• Nepoškozoval jsem svoje zdraví (alkohol, drogy, přepínání sil)?
• Zachoval jsem postní předpisy?
• Nevydal jsem do nebezpečí život a zdraví svých bližních?
• Neřídil jsem dopravní prostředek pod vlivem alkoholu?
• Netrápil jsem své okolí náladovostí nebo mstivostí?
• Neměl jsem s někým neústupné hádky, spory, rvačky?
• Neubližoval jsem nadávkami, vyhrožováním?
• Neživil jsem v sobě nenávist?
• Uměl jsem odpustit?
• Respektoval jsem osobní důstojnost partnera v manželství?
• Netrápil jsem ho žárlivostí?
• Udělal jsem si pro něho i pro rodinu čas?
• Pomáhal jsem mu podle potřeby v domácnosti?
• Nezabýval jsem se vražednými nebo sebevražednými myšlenkami?
• Nezničil jsem klíčící život nebo nebyl jsem na tom spoluvinen?
• Nesváděl jsem druhé k hříchu?
• Nedával jsem pohoršení?

Celé lidské tělo je krásné Boží dílo, je dobré. Pohlavní síly podněcují v mladých lidech životní elán, probouzejí a rozvíjejí citový život, vedou k hledání životního partnera a k založení domova a rodiny. V manželství slouží pohlavní síly k předávání života a ke vzájemnému obdarovávání láskou. Pudový život však musí být ovládán duchem. Hříšné je to, co je proti Božímu záměru.

• Vím v oblasti tělesné lásky všechno, co potřebuji?
• Umím o těchto věcech myslet a mluvit ukázněně a s úctou?
• Nehřešil jsem neslušnými řečmi a uvolněným chováním?
• Nezneužíval jsem pohlavního pudu (cizoložství, pohlavní styk mimo manželství, sebeukájení)?
• Vyhýbal jsem se blízké příležitosti k hříchu?

Mezi manžely

• Pečoval jsem o to, aby náš intimní manželský život byl společně prožitou radostí a prohloubením lásky?
• Nebyl jsem sobecký a hrubý?
• Neodmítal jsem ze sobeckých důvodů děti?
• Žiji v manželství uzavřeném před církví?

Pravým vlastníkem všeho je Bůh, lidé jsou správci a budou Pánu skládat účty. Bůh řekl lidem: „Podmaňte si zemi.“ Práce a tvořivá činnost je službou Bohu, bližnímu a společnosti, dává životu náplň.

• Neukradl jsem něco?
• Vrátil jsem nebo nahradil jsem majetek nepoctivě získaný?
• Nepožadoval jsem přemrštěnou cenu za svou práci, za nedostatkové zboží?
• Vrátil jsem vypůjčené peníze, věci?
• Nepoškodil jsem cizí věci?
• Zacházel jsem se svěřenými věcmi šetrně a hospodárně?
• Plním závazky vůči druhým?
• Nebyl jsem lakomý?
• Nebyl jsem marnotratný, rozhazovačný?
• Pracuji v zaměstnání poctivě?
• Nezáviděl jsem?

Bůh je pravda. Bez upřímnosti a čestnosti není nikdo řádným křesťanem, není možné ani normální soužití lidí. Daru řeči máme užívat jen k dobrému.

• Nelhal jsem?
• Neuškodil jsem někomu nepravdivým svědectvím nebo tím, že jsem svědectví odmítl?
• Nepodváděl jsem?
• Nesnažil jsem se někoho oklamat svou přetvářkou?
• Nebyl jsem pyšný a ješitný?
• Nepomlouval jsem?
• Odvolal jsem své pomluvy?
• Neubližoval jsem anonymními dopisy?
• Zachoval jsem svěřené tajemství?
• Dodržel jsem dané slovo?
• Neztrpčoval jsem bližnímu život bezohlednými řečmi o jeho chybách, zbytečným posuzováním?
• Nelichotil jsem neupřímně?